OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když 13. listopadu 2004 obletěla svět zpráva, že je John Balance mrtev, neznamenalo to pouze konec COIL, jak je známe, ale samozřejmě také ztrátu pro hudební svět jako takový. Přirozeně, jeho jméno bylo rovněž spojováno s CURRENT 93 nebo DEATH IN JUNE. Začalo se rekapitulovat, vzpomínat... Je velká odvaha pustit se do projektu tak náročného, jako je právě nová interpretace skladeb COIL. Je velký problém k tomu najít vhodné lidi. A je také s velkým podivem, pokud se celé dílo vyvede v tak zářivém a okouzlujícím světle, jak se to povedlo THIS IMMORTAL COIL.
Iniciátor celého projektu Stéphane Grégoire oslovil veskrze francouzské hudebníky, kterým se společně podařilo vzdát nejen Johnu Balanceovi, ale i celým COIL, takový hold, že nezbývá nic jiného, než-li pomyslně sklopit oči, pokývat a smeknout. Podle jeho vlastních slov se chtěl pokusit vdechnout několika skladbám trochu jinou náladu, aby byly více přístupnější pro všechny. Podařilo se mu to, a samozřejmě hlavně přizvaným hudebníkům, s neočekávanou lidskostí, něhou a vkusem.
Když jsem se chystala k prvnímu poslechu „The Dark Age Of Love“, obávala jsem se. Popravdě ani ne tak vyložené nepovedenosti, jako průměrnosti. Průměrnost je totiž dost možná to nejhorší, s čím by se na COIL mělo vzpomínat. K mé neuvěřitelné radosti je však nahrávka skvělá. Vypráví příběh, kterému nejdříve naschloucháte tak nějak na vzdálenost mezi obavami a zvědavostí, aby vás následně bez varování vtáhl a vy se stali, podotýkám velice rádi, jeho součástí. Na první poslech vás okouzlí skvěle zvolené vokály – ať už mluvíme o ženském, v podání francouzsko-izraelské zpěvačky Yaël Naim, nebo o mužských, které si rozdělili především Matt Elliott a Bonnie Prince Billy (Joseph Will Oldham).
Christine Ott se chopila téměř již zapomenutého ondes martenot a oživila jím skladby „The Dark Age Of Love“, „Ostia“, „Chaostrophy“, „Cardinal Points“ a „Blood From The Air“. Přestože se výroba nástroje zastavila již v roce 1988, plno francouzských konzervatoří hru na něj stále vyučuje. Muzikantka se věnuje jak vážné hudbě a výuce na tento nástroj, tak i „lidovějším“ projektům. Spolupracovala, mimo jiné, například s Yannem Tiersenem nebo RADIOHEAD.
THIS IMMORTAL COIL nadchnou. Interpretace skladeb „The Dark Age Of Love“, „Red Queen“, „Tattoed Man“ nebo „Amber Rain“ je přímo skvělá.
„Is it so unsafe when you are
Insecure in the space where you are?
Is it so, really so, unsafe you can´t let
Let go?
Is it so unsafe when you are
Insecure in the space where you are?“
Dechberoucí lehkost, vyzrálost a talent. Vystřídá se zde celá škála pocitů, drobných nuancí a zákoutí. Opravdu je nahrávka na první zdání přístupnější, ale neutrpěla tím. Na druhou stranu si taky můžeme položit otázku, co lze přístupností nazvat. A co je pro koho přístupné. Ale můžeme pokládat dotazy donekonečna – a možná právě to je na COIL, a potažmo i na THIS IMMORTAL COIL, tak zajímavé. To nepřeberné množství možností, příběh, který si vytvoříte sami a aplikujete ho na svoje vlastní touhy a zážitky. Z práce TIC jde vycítit, že COIL násilně nepřepracovávají k obrazu svému, ale vyzdvihují to, co představují. Přesně v duchu, že „COIL jsou více, než hudba“.
Hodina představ, hloubání... hodina času. „Útěky z bezpečí – dobrodružství duše“.
"The most extra-ordinary, beautiful, and moving, re-interpretations of Coil I have ever heard!" Peter Christopherson
9 / 10
Louis Warynski (Chapelier Fou)
- housle, el. efekty
David Donatien
- bicí
Yann Tiersen
- piano, Cymbal, kytara, marimba
Matt Elliott
- vokál, kytara, bicí, piano, marimba
Christine Ott
- ondes martenot
Roël Van Camp (DAAU)
- cello, akordeon, kontrabas, klarinet
Yaël Naim
- vokál, piano
Hannes d'Hoines
- kontrabas
Bonnie Prince Billy
- vokál
Han Stubbe
- klarinet
Nicolas Jorio
- kytara
Sylvain Chauveau
- vokál
Oktopus (DÄLEK)
- efekty
Kiki Bohemia
- vokál
Slow Learner
- vokál
1. The Dark Age Of Love
2. Red Queen
3. Ostia
4. Chaostrophy
5. Love Secret Domain
6. Tattooed Man
7. Teenage Lightning
8. Amber Rain
9. Cardinal Points
10. Blood From The Air
11. Outro LSD
Vydáno: 2009
Vydavatel: Ici d'Ailleurs
Stopáž: 59:03
Produkce: Stéphane Grégoire
Studio: Deadverse studios
Aj v jednom z najzbytočnejších hudobných formátov, ktorým tribute albumy sú, sa občas urodí majsterštyk. Akokoľvek znie spojenie "francúzska interpretácia COIL" na prvé počutie podozrivo, výsledok je okúzľujúci. Kolektívu umelcov sa skutočne podarilo hudbu COIL posunúť do poslucháčsky prívetivejšej roviny, no bez toho, aby stratila na svojej ťažko definovateľnej, no jasne prítomnej naliehavosti. Rovnako ako THIS MORTAL COIL, supergroup z dielne kultového labelu 4AD, aj ich skoromenovci z druhej strany kanálu La Manche majú schopnosti zapísať sa do histórie viac, než len epizódnou rolou. Sám som zvedavý, či bude "The Dark Age Of Love" začiatkom, alebo rovno aj koncom.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.